Babička a děda nad zlato
Jestli máte hlídací babičku nebo dědu, máte vyhráno. Když jsem byla já malá, trávila jsem u babičky a dědy spoustu času a nerada jsem od nich odjížděla. Přeci jen člověk nemusí být načas v posteli, může si dát víc čokolády a zažije spoustu dobrodružství, především pokud bydlí prarodiče na vsi. Ale odchod do důchodu je čím dál vzdálenější. Babičky a dědové v současné době ještě pracují a nemohou se starat o vnoučata tolik jako dřív.
Moje babička šla do důchodu, když ji bylo něco málo přes padesát a děda mého syna šel do předčasného důchodu v šedesáti dvou letech. Pokud máte sestru, která pracuje ve školství, a rozumí si s vašimi dětmi, je to také výhra, protože mívá prázdniny stejně jako ony.
Příměstské tábory
Předchozí varianta hlídání je nejlevnější. Co si budeme povídat, veškeré organizace či instituce, které nabízí program pro děti o prázdninách, jsou finančně náročnější. Nejlepší variantou je asi příměstský tábor při základní škole, kam vaše dítě chodí. Za prvé prostředí dobře zná a za druhé nebývá tak předražený, jako například tábory, které pořádají zájmové organizace. V případě, že dítě dáte na příměstský tábor pořádaný při škole, máte jistotu, že se o něj budou starat pedagogové a jídlo ve školní jídelně podléhá také přísné kontrole.
Tábory v přírodě
Největším zážitkem bývají pro děti tábory mimo domov. Někde v lese, u rybníka, na louce, kde jsou vtaženi do děje „celotáborové „hry. Netvrdím, že každé dítě bude z táboru v přírodě nadšené, ale myslím si, že pokud je tábor veden kvalitně, a aktivity jsou šité na míru pro děti, většina z nich bude jezdit pravidelně a ráda.
Nabídka je obrovská. Děti by pravděpodobně zaujal tábor, kde by mohli hrát hry na počítači nebo se učili točit videa na youtube, nicméně zkuste zvolit něco tradičnějšího. Ať už je to hledání pokladu, dobrodružství s Philleasem Foggem kolem světa nebo třeba hudební tábor Atabor.